Co platno všecko úsilí i snaha,
i dobrá vůle? Na zeď vržen kámen
zpět dopadne a vždy, kde hruď je nahá,
a klesáš opět raněný a zmámen.
Škleb šaška je v tvém oku slzná vláha,
tvůj žár byl pouze ohňostroje plamen.
Duch vzpomíná, kam pamět věku sahá,
co platno?
Již boji vyschnul svěžesti tvé pramen,
a znovu doufat se i Naděj zdráhá...
Ó, nahé prsy, ach, objetí ramen!
A strmá k vrcholům je víc vždy dráha,
a vzdálenější vždycky pohár blaha –
co platno?