Co naše je? – Ta krůpěj krve vřelá,
jež srdcem hne a k mozku divě tryská,
jíž ob čas v očích na bouři nám blýská,
jak Evropa když před námi se chvěla.
Co naše je? – Ta píseň osiřelá,
jež českým krajem kvílí, jásá, stýská,
jež kouzlí ráj v chatrče okna nízká
a k úctě nutí hrdá, tuhá čela.
Co naše je? – Ta slza v obličeji,
když vzpomínáme mrtvých dědů chabě,
čím tito byli v lidstva epopeji.
To naše bohatství – vše trud a nouze –
snad sotva stačí na pohádku bábě,
však může spasit nás – jen chtějme pouze!