Nežli za tím rohem skály zmizím,
která sluje Smrt, ať jedno zvím:
že svým jsem pěl, ne cizím.
Může býti skromnějšího přání?
Nechci laur ni potlesk za svůj rým,
chci pouze – naslouchání.
Však již ani tak se nenabízím,
dostačí mi, a to jistě vím,
že byl jsem vždycky ryzím.
A s tím již klidně zmizím.