Ó messer Cino! snad v tu křtitelnici
též tebe nesli, která jako z báje
jak fantom posud před mým zrakem hraje,
jak druhdy jsem ji viděl při měsíci.
Tys žil a pěl. Kdož za to, vítězící
že jiný přišel, jenž stoup’ v pekla taje
a skryl tě v stín svůj k nebi odletaje?
Když slunce plá, kdo myslí na dennici?
Já často myslím na tě. Velkým býti
jest los, jenž vykoupen jest jiných smrtí,
neb kdo se po tom táže, messer Cino,
co triumfator pod kolesy zdrtí?
Leč kdo se navyk’ až k dnu srdce jíti,
ten ví, jak chutná staré tvoje víno.