Čím méně má jsi, tím jsi krásnější,
bych ztrátu svoji dvojnásobně cítil,
ó, s Tebou žití kus mi v propast sjel
a v neznámo se zřítil...
bych v letu zpět jej chytil,
Ty nechceš sama – za svým Bohem, žel
– já osiřel.
Již na té cestě, která volná všem,
má přítomnost by Tobě překážela,
já za Tebou – a proč – jsem darmo šel,
mně v srdci vtom se propast otevřela,
já cítil, jak jsem zavržený zcela
a divoký bol hrudí vřel.
– já osiřel.