Chtít nejlepší a třeba nedokázat,
bez odpovědi znova se zas tázat,
být vzhůru hozen a zas klesnout dolů,
přes vrchol blaha sletět v propast bolů,
vždy začínati stokrát oklamán,
být otrok činem a být vůlí pán,
se zmítat jak v začarovaném kruhu,
mít moci nárok, dělati však sluhu,
sám odmítnut otvírat dlaň svou všem,
stát klidný v bouři, ke urážce něm,
ráj zbájit si, kde o ráji sen zmizel,
a vítat klidně radost jako svízel,
zřít v cizím štěstí vlastní pohřbené,
pít z těchy, víry, lásky pramene
a po dobru zas toužit, jež svět nemá,
sta písní v hrudi, třeba ústa němá,
a usmát se, když nejvíc nevděk hněte,
a vidět, z ran tvých co kol růží květe:
toť celý život – nevím, co víc chcete?!