Již vím, že jediné jest božství – vůle,
chtít nebo nechtít, je ta osa světa,
kol které všecko hyne nebo zkvétá,
v prach rozpadá se, neb tkví věčně v žule.
Žel, člověk chabá každého jest půle:
Chtít, a již nad anděla k nebi vzlétá,
a nechtít, vidí, jak jest po všem veta,
to poznal Vicklif, Kolumb, Hus i Skule.
Chtít – nechtít! Obé může býti ctností,
viz askety, jimž Borgia se chechtá,
a dona Juana, jenž neměl dosti.
Jen vůle stupňovaná ku chtivosti,
když jeho Harpye svou oběť lehtá,
se k činu vzpne, jenž čelí k budoucnosti.