Chtít zapomenout násilím a mocí,
vzpomínky zdeptat krásných dnů i nocí,
chtít přes noc jiným býti – i to bývá,
však jaká bolest při tom srdce zrývá!
Chtít zapomenout, lásky chrám když zbořen,
i kvádry, základ jeho, rváti z kořen,
až mozek třeští, ruka chabá zmdlívá,
chtít ve všem ubit sebe – i to bývá!
Však marná je tu každá snaha, práce,
pláč, úzkost, pevná vůle, resignace...
Dál v hloubi srdce zeje rána živá,
a na dně stará láska smutně zpívá...