Vy aster sestry na houpavém stvolu,
všech odstínů a tónů, kropenaté,
tu sirou hořící, tam temně zlaté,
červánků zachytivše aureolu,
vy v podjeseně mroucí gloriolu
do pavučin a v rudé listí sváté,
jak vzdušné sny se tiše kolébáte,
jak roztřepené hvězdy zříte dolů.
Cos podobného v květech vašich hoří,
bol překonán, jenž přesile se vzdává,
a vzdechem vyznívá jak echo z dálky.
Zřím cizí kraje, břehy dálných moří,
kde Žaponec malovat neustává
vás mezi brouky na vásy a šálky.