Na prahu říše stál juž barbar smělý.
Řím stenal orgiemi otupělý,
ctnost byla bájí, pravda tlela v prachu,
na pláštích krev se skvěla místo nachu,
lid tleskal v areně a křičel hlady;
dnes knězem byl mu gladiator mladý
a zítra v cirku šašek nestydatý.
Vlas šedivý byl znectěn i vlas zlatý.
V té době hříchu, úpadku a mdloby
a vysílení, orgie a zloby,
kdy pro bohy měl člověk výsměch pouhý,
v tu noc Mark Aurel vrhnul paprsk dlouhý,
jejž urval tobě z tváře, lidský duchu!
On ukázal, že lásky věčnou tuchu
ve srdcích nelze pošlapat a zničit –
Chrám Dobroty na forum kázal vztyčit.