Vzkypělo moře v ráz,
každý proud sloup,
stržen je břeh i hráz,
a ostrov celý
jak v jícen ztmělý
tratí se v hloub!
Dokola vody jen –
sem a tam vrch
v hukot a jek a sten
skaliskem kývá,
v pláň jednu splývá;
rybář juž prch’.
Chios tu druhdy stál,
zeleň, třpyt, nach,
zpíval pták, hrozen plál,
svítily skály,
dívky se smály
ve lásky hrách.
Pustina – vln tu ryk
v bezhvězdný vzduch
v noci tu kmitne v mžik
nad tůní bezdnou,
perutí hvězdnou
Hellady duch!