Chimery tančí nám v mladických snech,
ó honba to vábná i hrozná!
Chyť si jen jednu a osedlej v spěch,
než rozum, že přelud je, pozná.
Směle se k tančící potvoře stoč,
ať hudba to, báseň či láska!
Do hřívy sáhni jí, na hřbet jí skoč,
hleď, dobře ať sedí jí maska.
Především k tomu hleď! – Ta spadne-li,
je s celým tvým životem amen!
Pak rána tvá juž se víc nezacelí,
a z hrudi víc netryskne plamen!
Budeš pak vláčet se životem jen
dál s přeludů i snů svých mrchou,
bude ti ječet v noc výtka i sten,
v týl výsměch padne ti sprchou!
Chimery krásy a dobra jsou stráž;
ó jednu si osedlej ruče!
Hleď na ni zvyknout si, až nepoznáš,
jí v cval jak srdce tvé tluče.
Hleď jí vždy vyhovět, rád se jí vzdej
a věř mi, že budete šťastní;
vzlétnete v červánek, ba v hvězdný rej,
objetím, tóny a básní!
Pro bůh jen masku ty pevně jí drž,
ať soptí, se vzteká, prach deptá,
přes propast, kamení, příkop a strž,
kde cíl, kdo jede, se neptá.
Srazí-li tebe pak v poslední trysk,
jen masku jí k tváři drž pevně!
z příšery očí by nezablysk’
žár pravdy a nicoty hněvně!
Chimery tančí nám v mladických snech,
za nimi lidstvo hřmí v reji;
chyť si jen jednu a do tance v spěch;
jen neslyš, jak tajně se smějí!