Daleko, daleko v pohádky báby
to láká, svádí a vábí.
Chaloupka v lese stála
tak útulná a malá.
A nebylo k ní cesty,
jen přes balvan a klesty.
Mech na došku jí ležel,
svit a stín přes ni běžel,
kol narovnáno dříví,
na plotu holub sivý...
Strž plná stínů vedle
a nad ní smrky, jedle.
Tam stál jsem, zda-li v snění,
již nevím, has’ lesk denní.
Laň zachrastila v mlází,
cos, cítím, že mi schází.
V okénka rámu prostém
ta, u níž jsem byl hostem.
Ta milá tvář a stará,
pohádka mého jara!
Daleko, daleko k chatě mé báby
to láká a svádí a vábí.