Jeden pozdrav přes tu zeď,
odkud není odpověď!
Ach, to osud nelidský,
vše tu nechat navždycky,
musit v středu všeho stát,
s bohem dát a pryč se brát.
Ty, jež pod tím drnem spíš,
což o našich bědách víš?
Žila’s šťastna v žití tom,
klidná jako květ a strom.
A když zhasla’s lehýnce,
dál nám žiješ v vzpomínce.
Tebe nemůž’ tížit zem...
nuž, tak pozdrav jeden vem,
jeden pozdrav přes tu zeď,
odkud není odpověď!