Kaskadami planých růží,
mákem vlčím hřímal vlak,
nad ním – až se dech mi úží –
skřivan tryskl do oblak!
Divý byl to let a smělý!...
vlak a ptáče – o závod...
vlak spěl v dálku křídlem střely,
a pták v mraku pouhý bod.
Není-li v tom jejich vzruchu
symbol žití rozluštěn?
Nezní ptačí zpěv v tvém uchu
bouří vlaku přehlušen?
Ale ptáče dále zpívá
tužby své i radosti
a můj duch skrz obé dívá
se až v klín Tvůj – Věčnosti!