Na louce v dálce plátno bílili.
„To divný dojem na zelené trávě,“
dí idealista; „tam schýlili
se andělé v svých sněžných křídel slávě.“
Dí romantik: „To v eterickém hávě
tam víly košilky své suší bílé...“
Dí realista, nejbližší je cíle:
„Tam špinavé jen prádlo mohu zříti.“
A malíř roztoužený zrak tam chýle
dí: „Buď to, co buď, dost, že tak to svítí!“