Je všady. Na každém se choulí prahu,
chléb každý znechutí, v číš každou plivne,
na každou kořist zdaleka již kývne
a žárem každou vysuší nám vláhu.
Hned u kořene podtne každou snahu,
sny umělců zamíchá v směsi divné,
je snětí v klasu, jedem v míze živné
a balvan, jenž se v každou svalí dráhu.
S ní největší náš boj a nejhroznější,
ji stokrát zdolej, vstane vždy den ke dni,
je mozolů tvých, tvého mozku katem.
Nás ovíjí jsouc rovna ku hroznejši
a drtí jako hora – blíž však hledni:
Ta hora bídy hoří živým zlatem.