Ti Tvoji Černí a ti Tvoji Bílí,
to byla stejně povedená chasa;
vždy na ně myslím, když se u nás kasá
druh na druha a v divé vášni šílí.
Ne lidé víc – jak šelmy zdivočilí,
ten úděl oběti má, onen rasa,
a patří oba stejně pod spár ďasa,
jak zpozdilci tu řádí vztekem zpilí.
Za doby Tvojí teklo krve více,
za doby naší bláta víc a špíny;
však na jedno to vyjde v dějin soudu.
Tam rána mečem a zde slina v líce;
však milejší mi vždy krvavé křtiny
a celá čest – než zdraví v bláta proudu.