Přes potok lávka stržena
a nikde cesty jiné –
slyš! ohlas hudby vzdálené
v houštinách zní a hyne.
Pěšinka pískem zaváta,
kdo šel tu naposledy?...
Tu stopa v houšť – tu pohozen
jest jasmínu květ bledý.
Nade mnou hesper blouznivý
se míhá v stříbrolesku –
ó hvězdo lásky, ukaž mi
ku milé jinou stezku!
Dřív ale vdechnu píseň svou
v jeden květ jasmínový,
ať Jí svou vůní opojnou
tajemství lásky poví!