Jsem ten, jenž lásku čeká,
a tomu dobře jest;
čas jako tmavá řeka,
však v tom již plna hvězd!
Jinak by černá byla,
a pustě tekla dál,
teď již se rozperlila,
klín její v opál vzplál...
A přec jsou dlouhé chvíle,
než přijde, věčnosti
se podobají, cíle
však mají v radosti.
Ó, přijď již, přijď, má drahá!
vše jinak bude hned,
co plazí se a váhá,
hned v orlí tryskne let!
A k ránu Čas – teď líný,
věř, bude hbitý kůň,
nás strhne mezi stíny,
v rozkoše bezdnou tůň.