Ti v svorném objetí
dnes do snů zakletí
ve lidstva paměti
jak bratři žili;
možná dost nejednou
tou dálkou tajemnou
se přece odchýlili.
Chvilku se ztratili,
brzké však po chvíli
na prahu mohyly
se svorně políbili.
Nad žití ruch a šum
patříce k nebesům
nad záhad, představ tlum
pláti je zříme.
Co kdys je dělilo,
v světlo se vtělilo,
kouzlem nás jíme.
Rozporů usnul had,
kolem je mír a lad,
zříme je plát, jen plát,
jen svítí – víme.