Až bude státi člověk na výsluní
své snahy, práce, bojů svých a touhy,
zda bude možno, by měl nepřítele,
by utrácel s ním v boji život dlouhý?
Vždyť nepřítel též bude chtíti pravdu,
on stejnou jak sok veden bude snahou,
jak sok on lidstvu znavenému poutí
chce podat v jiné formě číši s vláhou.
A proto bude-li číš z jeho hlíny
a z křišťálů tvá, jen když kypí v obou
mok chladící; to jedno, kdo dřív podá
tu číši spásy k retům zprahlým mdlobou.
Neb všechněm, po lidstva kdo blahu touží,
vždy v duších týž strom květem různým kvete;
skloň hlavu před tím, kdo ti nepřítelem,
nad lidstvem šťastným vy se obejmete!