Dnes k Leukonoe Horácova rada
zní mohutněji jako úder zvonu,
když padesátkou trhne život k sklonu,
a smutný, dlouhý stín když ze všad padá.
Dnes lépe ocení se každá vnada,
víc mluví k srdci hudba sladkých tónů,
svět silněj’ dýše každém na záhonu,
víc bolí dnes podzimních vichrů váda.
Za sluncem obrací se toužebněji
zrak lačný, plný života a díků
dnes pevněj’ tiskneš nepříteli ruku;
a tichý, blízký konci v beznaději
dnes Neprchej! bys řekl okamžiku,
byť, co chtěl, nesl, – nenesl by muku.