Ve slunný jih, kde něhou všecko bují
a rozplývá se v smír a smavé snění,
v hry lásky první vnes’ on zamyšlení
a v žalmů slavný zpěv děl: Pochybuji!
A v jeho písni, v krápníkové sluji,
se střídá noc a ostrý záblesk denní,
a kde se mlha nad propastmi pění,
tam andělové zlatým křídlem plují.
A z moře, jehož zpěv on denně slýchá,
mu v duši hudba, hloubka, světlo padly,
bouř, vichřice i snivá něha tichá.
Má všecky rozmary, jež mořem hrají,
on rhytmy, ono skal se houpe bradly,
to perly v sobě – on zas krásu tají.