Zdar, hrdý duchu! Žitím nezdolán
vždy ryzí bohatýr, muž pravý, bdělý,
jak moře velký, jehož valný lán
sám proplul’s jak tvůj Gama ve oceli,
ty’s ukázal, nechť svět je v mdlobě sklán,
nechť rány srdce víc se nezacelí,
lze vzdorovat vždy hrd a nezdeptán,
mřít v chudobě – však zůstat svůj a celý.
Sny věštců, nadšení a obraznost,
to všecko bylo by – jen hrdosť schází,
jen víra v poslání své, pravá ctnost.
Tu učit můž’ jen moře beze hrází,
nechť pahýl ruky třímá duše skvost
nad vlny výš! – Jen tak se v slávu vchází!