Zda-li máš ty chvíle též,
kdy mé jméno nalezneš
v knize veršů s tvojím spjaté?
Co nám bylo velké, svaté,
dnes je všecko sen a lež!
Čí to vina – nevím sám.
Život, poutník – neví kam;
člověk potud šelma krotká,
nežli horší šelmu potká,
všem se dělo tak – i nám.
Jiné cesty, jiný cíl.
Bohoslužba – kratochvíl,
rub a líc jsou na penízi,
co tvým bylo, dnes ti cizí,
nevíš ani, proč jsi žil.
Jedno ale čeká – hrob.
Zapomnění bez všech stop.
Jen co s námi tenkrát žilo,
v skutku velké, svaté bylo,
nečti víc a nepochop!