Být filosofem – ne, to všecko není,
vše zdeptat, změřit, shrnout v jedno, zvážit,
po příčině a důvodech jen bažit,
a v resignace jho své spoutat snění;
noc stejně cenit jako úsvit denní,
a slupkou všeho ku jádru se snažit,
chtít pravdy objevem jen sebe blažit,
a klidně zřít pak v druhých zápasení;
mít srdce velké – ale jako kámen,
jak básník dí, jenž udeřen však bolí,
toť lidské moudrosti je podstať pravá.
Být spráhlá sopka – a přec trysknout v plamen,
být vyschlá hrouda – a nést svlačec v poli,
jenž každému rád číšku rosy dává.