By celý život sladěn moh být v souzvuk,
věř, k tomu jest zapotřebí lásky,
bez lásky byl by pustou dlouhou pouští,
kde květu nenalezneš, ani stínu.
Ať v slunci život stojí, splývá v stínu,
jsou chvíle, v kterých vždycky byl by pouští,
jej kdyby neoživil pramen lásky
té mocné, která všecko ladí v souzvuk.
My spolu vytvořili, drahá, souzvuk,
my k sobě mluvíme jen slovy lásky,
a proto my se nelekáme pouští,
vždy jdeme jasem, hovíme si v stínu.