Ty víš, co pouť jest, cizí schody šlapat,
chtít celé slunce a vždy ve tmách tápat,
svůj vážit verš, by vždycky plně zněl;
též nejednou jsi, skráň ve mračen stínu,
sny těžkou na Gentuccy měkkém klínu
– vyhnancův asyl – na verš zapomněl.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Bustě Dantově nad mým stolem. (VI.) · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove