I já jsem poznal Boha. Cestující
k nám přišli kejklíři, tož muž a žena;
od prsů vzala děcko unavena
a někam stranou položila spící.
Pak stoupla k dveřím rovna mučenici,
muž proti ní – ó těžká žití cena! –
nůž za nožem lít’ z dlaně mu, jak pěna
v jich dešti stála ona s bledou lící.
A nože fičely kol ňader, hlavy,
kol boků, každý letěl jistě k cíli,
muž házel, žena stála bez únavy.
Moh’ každý smrtí být neb poraněním.
I trnul jsem, kdo ženě té dal síly,
a mezitím kdo bděl nad děcka sněním.