Zelota pravil kdysi k mysliteli,
jenž v problem Boha pohroužen byl celý:
– Nač namáháš se? My to vše juž víme,
ty v tmách jen tapeš, co my v jasu dlíme.
Jen řekni „věřím“ a víš rovněž všecko
a budeš blah a šťasten, jak byls, děcko.
Co vyzpytuješ, rouhání jen bude
a sofistické pouhé cetky chudé,
tím světa velkou neodstraníš bídu.
Nech toho, s námi pojď, žij dále v klidu,
nad koncem kruhu prosníš život celý.
A mudrc odpověděl horliteli:
Ty v klidu žiješ, rouháním zveš snahu
se vznésti k světlu, ku poznání prahu;
však neupřeš v své víry ztajen dýmu,
já stále zrak že vznáším – k nejvyššímu.