Jít brázdou, vůl jak dělá trpělivý,
je posléz moudrost žití svrchovaná,
neb z démantu se neotevře brána,
za kterou rajské vstříc by tryskly divy.
Pro pěstě heroů jsou ořů hřívy,
ty musíš v pole vyjít časně z rána,
ne lítat, clona mlh kde zlatem tkána,
leč tuhý křemen kde sní rodné nivy.
Ne po hvězd kvítí rozmařile těkat,
leč na zrno, jež rozhodil jsi, čekat,
se kroupami a vichry nepolekat.
Zrak upřít v zem za pluhem nebo branou,
a nevyděšen starou v srdci ranou
jen naděje žít nesmrtelnou manou!