Zas hlásíš se, ty starý hoste,
jenž neseš poušť a zmar,
však v srdce moje, viny prosté,
se nezatkne tvůj spár.
Dnes jedno vím. Můž’ trpět pouze,
kdo vinen v srdci svém –
Jdi dále! V žití kalné strouze
jsem tvrdým křemenem!
Mne jako dříve nepodmaníš –
ó hlodej si jen dál!
Ba dnes mne ani neporaníš,
tys otrok dnes, já král.
Král vědomím, že nezasloužil
jsem dnes tvůj tupý hrot –
Já miloval jen a jen toužil –
Nuž, hledej, kam bys bod’!