Tvá píseň jak tvůj nůž jen pravdu praví:
Jen bolest vykoupí a bolest léčí,
neb ona prorokův je uhel žhavý,
jímž očistil rty v lásky plápol větší.
Co prach a rmut je, bolest všecko ztráví,
jí srdce lhostejné vzplá sladkou péčí,
jí srdce mrtvé zachvěje se v křeči,
až v slzí zdroji vešken led se ztaví.
A básník jak ty stejně bystrým okem
ji stopuje v tom blahodárném díle,
jak světem spěje Eumenidy krokem.
Nechť sám ji cítí, jak mu srdce kruší,
přec hořkou mannu její ke rtům chýle
ví dobře, kterak rostou křídla duši.