Ten Bůh, jejž lidstvo posud marně hledá,
jejž mudrc tuší v nesmrtelné hmotě,
kde spí, sny jehož básníků zpěv střeží,
kterému není rouháním víc věda,
jenž mluví v dlátě, štětci, slovu, notě,
ten maják budoucnosti na pobřeží,
jenž vyvolencům hází jiskry světla,
by celá zem v nich zkvětla!
Ne dogmatu Bůh – jen Bůh přesvědčení,
jenž v srdcích jako pevná kotva leží,
ne askese Bůh, snů a zahálení,
však Bůh to práce svaté, vytrvalé,
Bůh svědomí a nadšení a snahy,
jenž zprahlým rtům dá vláhy
a z potu kouzlí blaha růže stálé,
jenž třímá-li v své ruce soudu váhy,
své blesky v svatém hněvu tam jen hází,
kde v masce pokrytství se zloba plazí.