Žil na severu král,
rád pil a rád se smál,
a každému, kdo k němu přišel
a jehož prosby, nářek slyšel,
vše z plné duše dal.
I přišel první syn.
Byl otce svého stín,
a hrdě pravil: „Dej mi moře,
kam dojede loď po prostoře,
s vším, co má jeho klín!“
Král pil jen a se smál,
a synu moře dal.
Syn druhý přišel pak,
stál před ním jako mrak:
„Dej hory mi a lesy, pláně,
chci lovit jeleny a laně,
mým budiž sob i pták!“
Král pil a jen se smál,
a synu hory dal.
Syn třetí přišel též:
„Přec není, otče, lež,
máš poklady prý v země hloubi,
kde s rubínem se perla snoubí,
jest plna prý jich věž.“
Král pil a jen se smál,
poklady synu dal.
Tak rozdal vše ten král,
a dál pil a se smál.
Tu přišla chudá dívka z lidu,
zjev její celý jevil bídu
a hořký, hořký žal!
Co chceš? se tázal král. –
„Tvé srdce!“ – On je dal.
Jen usmál se, číš k nebi zved’.
Co bohatýru celý svět,
on věděl, kam jen kolem hled’,
že on je pravý král!