Na paletě tvé, mistře, život jásá,
ten starý, plný nesmrtelných tvarů,
jak vymk’ se nudy a všednosti spáru,
a málo dbá na boha nebo ďasa.
Vše kypí, zpívá, všecko pouta střásá,
faun opilý se chechtá ve tvář zmaru,
a plný, vrchovatý klín má darů,
jež urve tritonů, nymf kyprá chasa.
Sám před ním s plnou číší stojíš v ruce
a ohledáváš bujnou tepnu jemu,
jak srdce kosmu vře a bije prudce.
A nedivíš se, v jeseni když noří
se oko v barev orgii, v sled všemu
že příroda to v ohni vlastním hoří.