Bard, slepec, kdysi na pobřeží moře
pěl dlouho v dumě, že kol tmí se davy,
však brzy ukončil svůj paian slávy,
když poznal blud svůj a své věčné hoře.
Ó něho symbolu, kdy v lesku zoře
František rybám kázal neb kol hlavy
když ptáky zaslech’ letět do dálavy,
zvěst lásky za nimi slal, láskou hoře.
Moderní básník hůř je na tom ještě.
Prvního nemá hrdost, aby ztichnul,
druhého nemá lásku, jež se šálí.
Chce potlesk, souhlas a chce laurů deště,
sláb, aby hrdou resignací vzdychnul
neb trud svůj láskou v triumf změnil stálý.