Tak blízko s průvodem jsem kráčel, při tom cítil,
že k němu nepatřím, tož šel jsem tich a něm,
jakbych se paprsku spadlého s výše chytil,
tak blízko s průvodem...
Ti všichni velicí a já se kořil všem;
ba v mládí za nimi se jejich stopou řítil;
neb sotva slavnějších kdy porodila zem.
Já s úctou dětinnou jich šatu líbal lem,
a jejich slovem se jak manou z ráje sytil,
a jim jen děkuji, že život sladkým snem,
na jejich plamenech já plamínek svůj vznítil,
hrd, že jsem jíti moh’ svou nocí i svým dnem,
tak blízko s průvodem...