Smutek líně teče řekou,
blaho jest jen okamžik,
pavučiny, dny se vlekou,
ale za ně – budiž dík!
Pouze z okamžiků příze
setkat celý žití háv
tajemství jest, v mládí míze
jsi mu bližší, pokud zdráv.
Pak to vázne zvolna, zvolna
smutku vždy víc, blaha míň,
a jen upomínka bolná
zasedá v tvých kvasů síň.
A je konec – zmizí blaho,
přeslechnutý pěvcem rým,
s bohem, tucho, s bohem, snaho,
a jen smutek nade vším!