Jak dívčí sny se v azur týčí,
jenž kmitá v jejich korunách,
i v jeseň máje rozmar líčí
ve brusinek a vřesu nach.
Zde jistě jednou, bílé jedle,
dva stáli v chvilce milosti,
a v čem si rozuměli hnedle,
zpět září z vaší bělosti!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.