Kdys Cosmo Medici v žen jásající
se bavil tlupě. Lidu spousta stála
před palácem a moři rovna řvala.
„Co chtějí?“ – Pane, zdráhám se to říci!
„Mluv!“ – „Chtějí vidět Bianku tanečnici;
vše jala její krása neskonalá,
lid skoro zuří, stráž je doma malá;
co počíti zde?“ – S mramorovou lící,
v níž úsměv hrál, se ku Cosmovi sklonil
papežský legat. – „Nuže, ať se stane!“
A dále smích zněl, dále pohár zvonil.
A lidu místo Bianky, v téže chvíli,
co pod polibky Cosmy růží plane,
na balkon kostlivce ven vystrčili.