Bez důvodů jsi mně ukřivdila,
proto duše moje smutná byla.
Vedle mne šlas, neřekla ni slova,
ač já mluvit pokoušel se znova.
Kvítek, který jsem Ti podal v strachu,
octnul se v témž okamžení v prachu.
Jak dva stíny šli jsme vedle sebe,
smutná byla zem a kalné nebe.
Jen mé srdce bolestně to cítí,
jak to všecko nemuselo býti!