Na nebi nová hvězda plane v jasu
a zlatým chvostem v hlubinách se ztrácí;
zní trouby, kotle, velký král se vrací,
u číše velký jako ve zápasu.
Ztich’ kvasu hluk a vyšli na terasu;
jen stráží kroky zněly ve paláci.
A krále tužby, jako z jihu ptáci
snět starou, její hledají zas krásu.
Strh’ závoj s čela jí a strnul žasem,
a ona v bázni stála před ním s rděním.
„Což nezříš vlas můj v hloubi nebes pláti?
Já koupila tvé vítězství svým vlasem!“
On: „Chtěl bych raděj poražen zde státi
a skrývat pád svůj jeho rozvlněním.“