Ruch zástupů a potlesk, slávy hřmění
jest pouhé nic nad vykonaným dílem,
kdy síly svoje měří duch svým cílem
a v stínech noci vítá záblesk denní.
Hrot zášti, úsměchu a pohanění
jest ještě míň ve tvůrčím vzruchu čilém,
kdy v hrdosti a s neskloněným týlem
se žije za ideal, pro umění!
Tys poznal obé. Silou svého ducha
jsi dále šel a tam jsi tvořil světy,
kde jiným zívala směs pustá, hluchá;
a květy sypal’s v šero lidských cest.
Co naše teď jsou na tvou rakev sety
v ty, které trháš v symfonii hvězd?