Tys chytil Satana za černou kštici
a masku hrůzy strhl jsi mu s tváře,
až z důlků očních tryskla jemu záře
a v srdci se mu soucit vzbudil spící.
Tys chytil zlo, jak Samson chytil lvici,
a vlek’ je prachem krásy na oltáře,
a mezi blázny, pokrytce a lháře
jak hrom jsi pustil smích svůj vítězící.
A krásné ženy táhnou polonahé
tvých písní zrcadlem, rty planou v palu,
vlas padá, oči rozkoší jsou vlahé.
A nevíš sám, když tvůj ret kletby zpívá,
že tobě cestou spleenu k ideálu
se anděl smíru přes rameno dívá.