Svou břesknou kohout polnicí
již rozrazil noc mlčící,
a matný, slabý, první svit
se začal v póry země lít.
Chlad začal váti veliký
od řeky v spící osyky,
já z něho cítil v tuk a kost
přecházet dálky nesměrnost.
A cítil, jak jsem luhem šel,
na hroty trav co navěšel
mdlých, kalných, rosných perel den,
již plně k světlu obrácen.