Polední ticho je. Zavřely svláčců se kalichy bílé,
na mezi jetel se rdí, plápolá ohnivý sléz;
kručinka žlutá rozlévá silněji medovou vůni,
v lípách již bzukot včel ztich, v šalvěji líný spí čmel;
dvanáctá náhle tu zaduní z vzdálených klášterních věží,
na sloupu zámeckých vrat bílý se rozkejhal páv;
zelená moucha ve vzduchu parném, zlatý bod, stojí,
zlatitou parou, já vím, v srdce mé dívá se Bůh.