Obzory valné, prostory dálné,
kypící ke mně se všech stran:
tu světla klíny, tam černé stíny,
tu šerý hvozd, tam zlatý lán!
U světla zřídel cítím tep křídel,
kterak to duje nade mnou!
V světlo se ztrácím, ku světlu vracím
své duše propast tajemnou.
V zlé žití války z báječné dálky,
ke které tulím se důvěrný,
z vysočin vřesu v nitru svém mám
klid hluboký a nesměrný!
Obzory valné, prostory dálné,
stkvoucí se až v kraj modravý,
kde vaše meta? Čekám, duch světa
kdy udiven mne zastaví...