Tmou hvozdů statný rytíř jel,
a vedle něho ďábel spěl,
a bledý stín,
neznámý, bledý stín
na klisně vychrtlé, jak Bol a Hlad,
krok s nimi udržel.
Ten rytíř za nevěstou jel,
ji urvati mu ďábel spěl,
a bledý stín,
neznámý, bledý stín
na klisně rychlé jako Čas a Sen
vždy na mušce je měl.
Do brány hradu rytíř vjel...
Čert před ním jako Rozkoš spěl,
a bledý stín,
neznámý bledý stín
nad ňadry dívky jako Zmar a Smrt
do rána bděl.
V svět den na zlatém koni vjel...
U mrtvé lásky mrtvý rytíř dlel,
a bledý stín,
neznámý bledý stín,
když zmizel čert, jak Pára a jak Dech
nad hradem, hvozdem spěl,
v dál jel...
Ó žel, ó žel!!